AION - Příspěvky k symbolice bytostného Já

Revidované vydání Jungova pozdního díla, odrážejícího autorovo hluboké zaujetí západní myšlenkovou a náboženskou tradicí, ale také budoucností této tradice; čtenář v něm nalezne nejpodrobnější popis archetypu celosti a řádu – bytostného Já.

První čtyři kapitoly knihy poslouží jako stručný úvod do Jungovy analytické psychologie, umožňují seznámení s pojmy já, stín, anima, animus a bytostné Já. V následujících kapitolách se Jung věnuje rozboru teologické, astrologické, alchymické a gnostické symboliky s cílem poukázat na trvalou přítomnost symbolů bytostného Já v lidských duchovních dějinách a popsat jejich proměny. Knihu uzavírá kapitola „Struktura a dynamika bytostného Já“ obsahující Jungovy pozoruhodné diagramy znázorňující cirkulaci archetypu bytostného Já a jeho postupnou inkorporaci v člověku a ve světě.

Čtenářská recenze:

Díky péči Nakladatelství Holar se v Aionu a dříve vydané Odpovědi na Jóba čtenářům nabízejí Jungovy nejdůležitější práce z oblasti psychologie náboženství v novém, aktualizovaném vydání. Jungovy provokativní úvahy, které jsou obsahem Aionu, jsou v Odpovědi na Jóba doplněny konkrétním materiálem – kostra je obalena masem.

Při četbě Aionu je dobré mít na paměti Jungova slova: „Závažné nedorozumění spočívá v tom, že se psychologii neprávem připisuje záměr – pokud možno heretického – nového učení. Když dosud slepého učíme pozvolna vidět, nelze od něho očekávat, že hned orlím zrakem odhalí nové pravdy. Musíme být rádi, že vůbec něco vidí a je schopen porozumět tomu, co vidí. Psychologie se zabývá aktem vidění, nikoli konstrukcí nových náboženských pravd…“ Jinak řečeno, Jung v Aionu neprezentuje nějakou novou filosofii či náboženství. Stále zůstává pozorovatelem, empirikem, psychologem.

Murray Stein o Jungově psychologické teorii prohlašuje: „Jungova mapa duše je nádherná!“ To bezesporu platí i o Aionu. A po jeho přečtení nejednomu čtenáři připadne třeba zcela příhodné i to, co Stein píše o archetypu řádu a celosti, o bytostném Já: „O bytostném Já můžeme uvažovat jako o kosmické entitě, která se vynořuje v lidském životě a s tím, jak bez ustání cirkuluje psýché, neustále sama sebe obnovuje. Možná, že se bytostné Já spoléhá na to, že si ho lidé postupně uvědomí, umožní jeho inkarnaci v trojrozměrném prostoru a čase, jeho omlazení a prodloužení jeho existence. Bytostné Já existuje v univerzu za hranicemi psýché. Používá naši psýché a hmotný svět včetně našeho těla ke svým vlastním účelům a přetrvává i poté, co zestárneme a zemřeme. Poskytujeme mu domov, v němž se může projevovat a přebývat; naše pýcha a nadutost našeho já může za to, že si přičítáme příliš mnoho zásluh za krásu a genialitu, která patří jemu.“ 22.07.2021 Jaromír Hladík